Novinky Denní aktuality Program Pro návštěvníky Blog LFŠ O festivalu Ke stažení Partneři Kontakty

Hlavní pořadatel


Asociace českých filmových klubů



Hlavní partneři


 
Navigace:   Denní aktuality   >>   31.7.2010

Denní aktuality - 31. 7. 2010

Zprávy z LFŠ běží od 24.7. každý večer na programu ČT2. Ty dnešní najdete zde.

Všichni za jednoho, Max Linder za všechny

Němé filmy zase oněměly. Populární řadu koncertů doprovázených promítáním snímků natočených ještě před tím, než Garbo (a všichni ostatní) začala mluvit, stylově zakončila další z amerických grotesek Francouze Maxe Lindera, Tři mušketýři. Či spíše The Three Must-Go-There, kde za Francii a královninu čest v lítých bitkách bojují Ananas, Gyros, Kokos a d´Ařbuján. Rozvernou parodii na klasické Tři mušketýry s šarmantně udatným Douglasem Fairbanksem Linder natočil v produkci United Artist, studia, které zakládal právě i Fairbanks a taky Charlie Chaplin, Linderův největší konkurent. O doprovod se postarali čtyři mušketýři z táborské „kompost rockové“ formace C.

Tarr ceněný i nedoceněný

Béla Tarr byl sice přítomen na nejedné letošní akci, diskuse na téma jeho jeho díla v kontextu evropské kinematografie se ale logicky nesla v duchu „o něm bez něj.“ Panel byl tvořen sbírkou odborníků, kteří jeho působení a vliv probrali z nejrůznějších úhlů.
Přímo zasvěcený pohled nabídl maďarský účastník debaty Gellért Kovács: „Když přehlédneme tvorbu Bély Tarra, vidíme několik tvůrčích období: Jeho první film Hotel Magnezit byl součástí určitého hnutí v maďarské kinematografii, které proklamovalo větší zodpovědnost filmaře za nahlédnutí do sociální problematiky a její zobrazení ve filmu. S nadsázkou by je bylo možné označit za hrané dokumenty, často pracující s neherci a zobrazující příběhy ze života. Patří sem jeho snímky jako Rodinné ohniště či Panelové vztahy, i když i v nich už je znát jeho pozdější styl. Pak, v roce 1985, natočil Podzimní almanach, kterým se hlásí k estetice takzvané ,nové citlivosti’. Takže z téměř dokumentaristy se změnil ve velmi vizuální vyprávění, hrající si s barvou a kamerovými úhly, a obecně mnohem vnímavější k faktu, že jde o film. Můžeme říci, že jeho rané filmy byly ovlivněny takzvanou ,budapešťskou školou’ - která je tu nejspíš dost neznámá – a pak vytvořil svou ,černou trilogii’, která nenásledovala žádný trend, ale naopak jeden vytvořila.“
Zdůraznil také, že podobně jako v případě řady jiných významných filmařů nezvyklého střihu, je mnohem úspěšnější ve zbytku světa než ve své domovině: „Maďarská kritika jej nevnímá jako otcovskou figuru, nýbrž jako někoho velmi výjimečného.“ A „na DVD jsou v Maďarsku dnes dostupné jen tři jeho filmy: Rodinné ohniště, Satanské tango a Werckmeisterovy harmonie… a i ty vyšly třeba ve Francii, Německu a Anglii dřív.“

Předkonec

Stejně jako zahájení, ani zakončení LFŠ se tak docela neshoduje s termínem první, respektive poslední projekce. Ve chvíli, kdy mocí své funkce předseda AČFK Petr Korč zatnul letošnímu ročníku pomyslný tipec, zbývalo ještě odpromítat dobrých šestadvacet filmů (a k tomu přihodit něco doprovodných akcí). Než Korč předal mikrofon, dodal ještě: „Přijelo vás mnohem víc než vloni, což pro nás znamená, že to neděláme zbytečně, a že největší nesoutěžní festival v této republice má budoucnost.“
Pak už se chopil slova úhlavní dramaturg Jan Jílek, který zrekapituloval, že letos bylo v rámci sekce Fokus uvedeno plných sedmatřicet snímků z Islandu, a „pokud někdo nejvýznamněji reprezentuje tvorbu země, kterou jsme se snažili představit, je to právě tento host.“ Načež vyvolal na pódium Fridrika Thóra Fridrikssona, aby coby šestý a poslední letošní laureát Výroční ceny AČFK převzal sošku ptáka Klubáka.
Ověšen dary pak FTF prohlásil: „Znamená to pro mě hodně, protože sám vycházím z filmových klubů,“ a nedlouho poté na adresu „autistického“ snímku Matčina odvaha, který měl být vzápětí uveden, řekl: „Důvodem, proč točím filmy, je zbavit se bolesti… protože když se mi něco dlouho honí hlavou, začne mě to až bolet,“ a vrátil se do časů téměř před deseti lety: „Měl jsem letenku na první let, který narazil do Světového obchodního centra, a den předtím jsem ji přebookoval, protože jsem věděl, že budu příliš opilý. Takže přemýšlím-li snad někdy o smyslu života, pak film, který uvidíte, asi vzniknout měl… na rozdíl od těch, které jsou pro mě jen prášky proti bolesti.“

Předpremiéra Bibliotheque Pascal

Dnešní den byl ve znamení Evropského parlamentu, jehož zástupci představili na LFŠ ceny Lux a uspořádali workshop Řekněte to nahlas. V kině Hvězda dnes před předpremiérou Bibliotheque Pascal, nového filmu v distribuci AČFK, vystoupila europoslankyně Olga Sehnalová, která diváky informovala o nominaci tohoto maďarského snímku na letošní cenu Lux. Tu uděluje Evropský parlament za nejlepší film uplynulého roku dotýkající se evropské problematiky. Režisér snímku Szabolcs Hajdu poté projevil nadšení nad plným sálem a poodhalil okolnosti vzniku filmu, jehož natáčení inicioval další významný host LFŠ, Béla Tarr.

Slova, slova, slova

Den a půl trvající workshop Řekněte to nahlas navnadil své účastníky lákadlem „naučíte se jak zaujmout a jak být slyšet“. Klíčovým člověkem v jeho organizaci byl Jindřich Pietras z Informační kanceláře Evropského parlamentu („Kanceláře tohoto typu jsou ve všech sedmadvaceti zemích EU. Jejich posláním je zastupovat vůči médiím Evropský parlament jako celek.“ Více můžete v případě zájmu najít na www.evropsky-parlament.cz.)
Skupinka, tvořená více než desítkou mladých lidí z Čech, Moravy i Slezka, si v průběhu dne a půl zkoušla, jak prezentovat své názory naživo, trénovala i nejrůznější schémata a finty, a při druhém odpoledni se setkala s europoslanci Olgou Sehnalovou a Edvardem Kožušníkem (kteří jim vysvětlili i leccos o fungování svého parlamentu). Tři z nich nakonec vzali na svá čerstvě vytrénovaná bedra malá vysoupení před uvedením snímku Welcome, který nedávno zvítězil v hlasování europoslanců o cenu LUX pro nejlepší evropský film. Jeden po druhém tedy museli překonat trému a během několika málo minut souvisle odprezentovat svou myšlenku před publikem v Redutě.
Vladimír Dostálek se zamyslel nad kinematografickými proudy v EU, které rozdělil na témata s přesahem (například migrace) a na ta lokální, přičemž dospěl k závěru, že proud první je eparlamentem prosazován více, a že by neškodilo, aby měl každý stát cenu jako je LUX.
Jan Duna
byl ještě o něco ostřejší: Nejprve vyzval posluchače, aby se přihlásili ti, kteří znají nějaký film Vlasty Buriana… a pak aby opět zvedli ruku, pokud od mistra měli v poslední době možnost vidět něco v kině. Jeho pointou byla myšlenka zavedení Českého dne na LFŠ, kterou prý hodlá formou určité petice předložit tuzemskému parlamentu a vzápětí i vedení Školy.
Finále obstarala Alžběta Klasnová, s půvabně „ivopazderkovským“ zápalem popisující, že důvodem vzniku následujícího Welcome je „zákon, který vám naznačuje, že solidarita je přestupkem, protože když pomůžete někomu, kdo nemá papíry, můžete z toho mít problémy.“
Všichni tři byli na požádání organizátorů odměněni spontánními potlesky a vzápětí (pravděpodobně, dělo se tak až v zákulisí) převzali od eurposlaneckého dua poukázky na věcné ceny z obchodu Terryho ponožky. Gratulujeme a případně též přejeme kvalitní (euro)politickou budoucnost.

Od počátků kinematografie k autismu

Cti přednést poslední Lekci filmu na letošní filmovce se dostalo Fridriku Thóru Fridrikssonovi, sparing partnera mu tentokrát dělal jiný islandský režisér Ásgrímur Sverrison. Oba chronologicky probrali celou Fridrikssonovu kariéru, od počátků jeho dráhy, která se fakticky kryje s počátkem islandské kinematografie. „V 80. letech bylo těžké natočit na Islandu film, protože neexistovalo žádné oficiální financování. Lístek do kina stál stejně jako do divadla. Potom, co se naše filmy dostaly do světa, bylo snazší najít koproducenty,“ zavzpomínal autor populárních filmů jako Zimnice. Pak se probíraly i změny, kterými jeho rodná země prošla od druhé světové války, kdy se osamostatnila na Dánsku. Režisér prozradil, že mohl Ďáblův ostrov natočit v Irsku a s hvězdami. A debata skončila u autismu, kterému se věnuje Fridrikssonův poslední film, dokument Matčina odvaha.

Fotogalerie

Všechna práva vyhrazena / © 2010 Asociace českých filmových klubů / realizace nextWEB / admin

 

Fotogalerie

Vyhledat na webu

  »

Ohlasy osobností

Přečtěte si, co říkají o 36. Letní filmové škole světové filmové osobnosti zde.

Zprávy z LFŠ na ČT

Znělka festivalu



Facebook