Novinky Denní aktuality Program Pro návštěvníky Blog LFŠ O festivalu Ke stažení Partneři Kontakty

Hlavní pořadatel


Asociace českých filmových klubů



Hlavní partneři


 
Navigace:   Program   >>   Přehled cyklů   >>   Přepisování minulosti

Přepisování minulosti - Každodennost normalizace

Letošní pokračování pravidelného cyklu Přepisování minulosti si klade za cíl prostřednictvím dobových i současných snímků zevrubně přiblížit různé podoby uměleckého zachycení (či účelové konstrukce) obrazu každodenního života, dobových reálií a sociálních vztahů v době tzv. normalizace. Prostá každodennost Československa sedmdesátých a osmdesátých let měla být i díky dramaturgické strategii Československého státního filmu klíčovým, preferovaným motivem soudobé, normalizované a konvencemi křečovitého socrealismu současně i nivelizované, státem řízené kinematografie. S některými představovanými situacemi tehdejšího každodenního života se setkáváme dodnes, některé se radikálně změnily, jiné už nenávratně patří minulosti.

Na plátně tak bylo třeba každoročně spatřit drobnou kriminalitu, obligátní a bezzubou, neřkuli zcela bezdůvodnou revoltu mladých v souvislosti s mezigeneračními vztahy, či zdánlivě pikantní problematiku násilí sportovních fanoušků a života na pomyslném okraji konvenční socialistické společnosti. Samozřejmě také nelze zapomenout na masivní bytovou výstavbu a úspěchy normalizační architektury, prosperitu zemědělského družstevnictví a všeobjímající plakátové štěstí betonem zprzněného českého venkova, atraktivní učňovské školství (nově s maturitou), socialistické soutěžení dělnických kolektivů nebo dojemně stylizovaný kasárenský život vojáků základní služby.

Film je nesporně jedním z nejcennějších historických pramenů, často i mimoděk prostořece vypovídajících o traumatech a dilematech dvacátého století. Československé filmy vznikající v období normalizačního, totalitárního zřízení jsou pak zároveň ve své programovém, chladnokrevném odklonu od reality jedním z nejprůkaznějších vzorků svědčících o propagandistickém potenciálu filmového průmyslu (umění?) jako takového.

Většina snímků, která bude letos v rámci cyklu na Letní filmové škole prezentována, prostou filmovou kvalitou rozhodně neoplývá. Ze dvou třetin jde o špatně natočené, prachbídně napsané a v předsmrtných křečích na objednávku režimu spíchnuté etudy, které ale ve své podstatě pozoruhodně charakterizují či desinterpretují marasmus normalizace. To ovšem nebrání některým z těchto kusů, aby byly tupě obdivovány (Vítr v kapse), či považovány za marginálii v tvorbě proslulých tahounů tzv. nové vlny (Kdo hledá zlaté dno, Plavení hříbat). Další z nich jsou naopak obdivovány jako neopakovatelné kuriozity a dostává se jim velké divácké pozornosti hraničící s kultickým zbožštěním, což je ovšem zdůvodnitelné pouze tím, že zmíněná veledíla dobře dvacet let nikdo (zaplaťbůh) neviděl (Atomová katedrála).

Krom toho je ovšem program zacílen na polozapomenuté, či naopak velebené, ovšem nepříliš často uváděné výjimky potvrzující v rámci stereotypu normalizační kinematografie pravidlo o nestravitelnosti. Panelstory Věry Chytilové, Džusový román debutujícího Fera Feniče, popřípadě Prodavač humoru Jiřího Krejčíka bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v někdejším Československu natočeno. Přesto jde o filmy, které se bez výjimky vyhýbají rozhledu televizních dramaturgů, o snímky opředené tolika legendami, že jejich skutečná podoba začíná být filmovým publicistům na obtíž, neboť kontrastuje s většinou tradovaných anotací ukrytých v nemnoha domácích filmově-historických publikacích.

Poslední, nedílnou součástí programu jsou pak nečetné současné a zároveň hlubší reflexe reality normalizačního Československa. Mezi nimi kraluje ve své syrovosti Nikolajův film …a bude hůř a aktuálně Špačkova Pouta, která budou uvedena zároveň jako jedno z nejpozoruhodnějších děl uplynulého roku.

Dramaturgie cyklu Přepisování minulosti sází i v letošním roce na pevné sepětí samotných projekcí s odbornými lektoráty, přednáškami a doprovodným programem, který usiluje o pevné zasazení do sociokulturního kontextu epochy zvolené k analýze. V nabídce se tak vedle přednášek renomovaných historiků, soustředících se na soudobé dějiny Československa, objevují i odkazy k normalizační literatuře a zejména poesii (recitační pořad Básníci a lokajové, popřípadě pásmo sestavené z dobových brutálních vražd na českém verši, s účinností zbraní hromadného ničení pravidelně mezi televizní diváky metaných Nedělních chvilek poesie, apod.) či proměnám podob vizuálního ztvárnění normalizační šedi.

 
Všechna práva vyhrazena / © 2010 Asociace českých filmových klubů / realizace nextWEB / admin

 

Fotogalerie

Vyhledat na webu

  »

Ohlasy osobností

Přečtěte si, co říkají o 36. Letní filmové škole světové filmové osobnosti zde.

Zprávy z LFŠ na ČT

Znělka festivalu



Facebook