Novinky Denní aktuality Program Pro návštěvníky Blog LFŠ O festivalu Ke stažení Partneři Kontakty

Hlavní pořadatel


Asociace českých filmových klubů



Hlavní partneři


 
Navigace:   O festivalu   >>   Vizuál a znělka

Autorem vizuálu LFŠ 2010 i letošní znělky festivalu je František Petrák

Základní explikace vizuálního stylu letošní LFŠ slovy jeho autora:

"Základem grafické vizualizace 36. LFŠ je soubor litografií s výjevy rajské zahrady dle malířského díla J. E. Ridingera (Ulm 1698 – Augsburg 1767), zpracovaných neznámou německou litografickou dílnou na konci 19. století. Podklady byly pořízeny z originálů tisků.

Svérázná litografická stylizace Ridingerových děl vyznívá prostřednictvím grafického zpracování insitně až sentimentálně. Současně je zhmotněním představ mnoha návštěvníků LFŠ, považujících Uherské Hradiště v době filmové školy za opravdový „ráj“ filmového umění.Vizualizace navozuje retrospektivní fantazijní estetiku na hranici kýče, současně také inspiruje k rozpohybování rajských scén do filmového pásu. Společně s použitím akcentu nasvícení filmařským reflektorem a kontrastním využitím strohého bezpatkového písma vytváří atmosféru časového i vizuálního paradoxu.

Cílem vizualizace bylo zaujmout diváka, přivést jej k pozastavení a zamyšlení nad sdělením plakátu-poutače, současně se vyhnout mainstreamovému trendu grafiky, ve které vše splývá v čisté dekorativnosti.

V celém manuálu je používáno písmo Dynamo Grotesk (autor František Štorm)."

František Petrák


Znělka LFŠ 2010 aneb Vítejte ve filmovém ráji:


 

 

Podrobná analýza vizuálu letošní Letní filmové školy

Rytina Johanna Eliase Ridingera Ráj

Grafický vizuál 36. LFŠ v Uherském Hradišti vznikl na základě inspirace sladce romantickým obrazem, jehož původním autorem je u nás téměř neznámý německý malíř a rytec Johann Elias Ridinger. Narodil se roku 1698 v Ulmu a zemřel v roce 1767 v Augsburgu kde strávil většinu života. Založil zde výtvarnou akademii a vlastní nakladatelství. Přestože se dochovalo několik jeho maleb, umělecky se realizoval hlavně jako kreslíř a grafik, konkrétně jako rytec a autor obrovského množství leptů a rytin. Byl velkým obdivovatelem světa zvířat a jeho hlavním výtvarným tématem se stalo zpodobení zemské fauny. V jeho díle dominovaly oblíbené lovecké scény. K ilustraci přistupoval s vědeckým zájmem a s velkou znalostí zoologie. To se odrazilo ve věrném až popisném zobrazení anatomických detailů a v tom, že se snažil zvířata zachycovat v jejich přirozeném prostředí. Díky tomuto přístupu můžeme Ridingera považovat za přímého předchůdce moderní vědecké ilustrace. Spíše výjimečně do svých děl zapracovával také lidské postavy, se kterými však podle soudobé kritiky neměl takové zkušenosti jako se zvířaty. Realizoval též mnohé kompozice s náboženskou tematikou, vždy si však vybíral témata, na kterých by mohl uplatnit právě svoji zkušenost s výtvarným uchopením světa zvířat. Mezi tato díla patří právě výjev z grafického cyklu Ráj z roku 1740, který se stal inspirací k mé práci. Protože Ridingerova tvorba včetně citované scenérie ráje je převážně grafická, i v případě této rytiny šlo původně o černobílý originál.

Jak došlo k přebarvení rytiny

Na samém sklonku 18. století došlo s objevem barevné litografie neboli kamenotisku, která zpočátku sloužila především jako technika pro knižní ilustraci, doplňující knihtisk, k nebývalému rozšíření reprodukcí obrazů starých mistrů. V polovině 19. století nastala extrémní poptávka po rozmanitých obrazových tiskovinách především z náboženskou tematikou pro účely ilustrační, církevní ale i pro spotřebu masové kultury. Modernizace tiskařských technologií dávala možnost neomezeného množství výtisků, jejichž cena se tím výrazně snížila. Reprodukce uměleckého díla se tak stala dostupnou širokým vrstvám, včetně těch nejchudších. Před vynálezem fotografie a moderních tiskových metod se litografické dílny, rozšířené po celé Evropě, staly unikátním fenoménem. Zaměřovaly se kromě knižní ilustrace na převádění tisíců originálních předloh známých i méně známých umělců do barevného kamenotisku a zajišťovaly jejich šíření prostřednictvím trhu. Protože litografové byli nuceni samostatně doplňovat barevnost, vynikaly litografie podle černobílých předloh svébytným dopracováním a novým estetickým vkladem. K mnohým posunům však docházelo i v případech, kdy měl litograf za úkol reprodukovat ne černobílou, ale barevnou předlohu. Při převodu původní malby do barevné litografie neměl totiž grafik obvykle k dispozici originál, ale pracoval zase pouze zprostředkovaně podle kresby nebo grafiky. Tím docházelo často k přestylizování a k barevným i tvarovým deformacím a výsledná práce se mnohdy mohla od vlastního předobrazu silně odchylovat. Úroveň barevných kamenotiskových reprodukcí závisela na osobních zkušenostech a nadání jednotlivých litografů.

Poezie přebásněné vizuální informace

V případě přepracování černobílé Ridingerovy předlohy do barevného kamenotisku neznámým autorem vzniklo dílo na pomezí insitní tvorby a sentimentálního kýče. Významový posun vynikne až při detailním porovnání původního leptu s výsledným kamenotiskem (viz. obr. příloha). Celkem dobře si litograf poradil se zpodobením zvěře, která lemuje ústřední výjev s Adamem a Evou. Pro uspoření práce sice některé drobnější zástupce zvířecí říše oproti předloze vynechal, ale charakter zvířecího rámce vystihnul relativně věrně. Mnohem volněji naložil s lidskými postavami, u kterých pozměnil vzájemnou kompozici, polohu těl i stylizaci figur. Konvolut litografií provedených podle Johanna Eliase Ridingera pochází z pozůstalosti mého dědy Josefa Petráka, malíře a pozlatníka, který jej zakoupil před 1. světovou válkou ve Vídni.

LFŠ 2010, výtvarná podoba

Rajská scenérie Ridingerova, její litografická transformace a následná autorská digitální koláž, to je téma vizuálu 36. Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Vychází vstříc představám mnoha návštěvníků LFŠ, považujících Uherské Hradiště v době filmové školy za opravdový „ráj“ filmového umění. Vizualizace navozuje retrospektivní fantazijní estetiku na hranici kýče, současně však inspiruje k rozpohybování rajských scén do filmového pásu. Společně s použitím akcentu nasvícení filmařským reflektorem a kontrastním využitím strohého čistého písma vytváří atmosféru časového i vizuálního paradoxu. To jen na okraj k jednomu obrázku, který znám a dívám se na něj více než 40 let.

František Petrák

Rytina Johanna Eliase Ridingera Ráj /pohled zoologa/


Černobílá rytina a barevná litografie se od sebe i z přírodovědného hlediska značně liší. Je poznat, že J.E. Ridinger byl mnohem větším znalcem přírody a jím zpracované anatomické detaily zvířat jsou daleko věrnějším zobrazením živých tvorů. Na rytině vlevo vidíme orla z rodu Aquila. Za pravou rukou Evy je papoušek, dle černého „vousu“ patrně alexandr velký. Na pravé straně pod hlavami slona indického jsou 2 pštrosi dvouprstí, jeřáb panenský, větší druh bažanta (možná bažant lesklý), 2 lovečtí psi, makak a tygr s tygřetem.

Na barevné ilustraci mnohá zvířata chybí a některá jsou zde navíc. Chybí orli, opice, pštrosi a hlavy páru jelenů. Navíc je zde pár bažantů obecných, čápů bílých a kakadu žlutočečelatých. Papoušek, který tentokrát sedí u levé ruky Evy, je naprosto neidentifikovatelný. Největším přírodovědným omylem je zobrazení jeřábů panenských. Tito nádherní ptáci mají ve skutečnosti šedomodré zbarvení. Autor litografie převzal z původní předlohy typickou postavu a tvar hlavy těchto ptáků. Ovšem vybarvil je na růžovou, takže barevně tito ptáci připomínají spíše plameňáky.

Ing.Josef Nožička




Všechna práva vyhrazena / © 2010 Asociace českých filmových klubů / realizace nextWEB / admin

 

Fotogalerie

Vyhledat na webu

  »

Ohlasy osobností

Přečtěte si, co říkají o 36. Letní filmové škole světové filmové osobnosti zde.

Zprávy z LFŠ na ČT

Znělka festivalu



Facebook